Skutečný dopis od pečující mámy

Milý Ježíšku,

lidi mi nerozumí, ale ty bys mohl. Já už vážně nemůžu.

Už šestnáct let pečuju o svého syna. Má těžké postižení, potřebuje mě ve dne v noci. Babička už nepomůže. Tábor? Neexistuje. Služby jsou plné – už léta jsme v pořadníku.

Všichni říkají, že mě obdivují a že jsem hrdinka, jak to skvěle zvládám. Ale nikdo netuší, co to doopravdy znamená. Nikdo nevidí ty noci bez spánku, ty dny bez ticha. Tu únavu, která bolí a stres, který postupem let narůstá.

A tak se tě ptám:

Jak dlouho ještě vydržím?

Jak dlouho ještě zvládnu pečovat, když mi nikdo nepomáhá?

Milý Ježíšku, já nechci nic velkého. Jen kvalitní službu, která by za mě na chvíli převzala štafetu. Na víkend, na týden… Abych nabrala sílu na další péči.

To by byl ten největší dar.

Máma, která už nemá sílu psát dál

Tento dopis je skutečný. Napsala ho máma, která denně bojuje o důstojný život pro své dítě. A podobné vzkazy slyšíme od stovek dalších rodičů.
Tento dopis si zaslouží odpověď. Pomůžete?

🎄 Vaše podpora znamená odpověď.

Pomozte zajistit, aby podobné rodiny měly přístup ke službám, které potřebují.