Tentokrát se podíváme na to, jak inkluzi upravuje český právní řád.
Základní vnitrostátní normou upravující inkluzivní vzdělávání je školský zákon (Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání). Ten již ve svém původním znění s účinností od 1. ledna 2005 uzákonil zásadu rovného přístupu ke vzdělávání bez diskriminace (z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu anebo jiného postavení občana) a také tzv. pravidlo spádové školy, podle kterého má každé dítě právo se vzdělávat ve své spádově škole příslušné podle místa trvalého bydliště a realizovat tak své právo na veřejnou službu garantovanou státem. Pokračovat ve čtení →
Tentokrát se podíváme na inkluzi z pohledu mezinárodního práva, protože Česká republika je vázána řadou mezinárodních smluv a deklarací z oblasti lidských práv a vzdělávání, které je třeba ve vztahu k dětem obecně a při jejich vzdělávání dodržovat a naplňovat.
„Dobrý den, mám tady desetiletou holčičku, měla dneska už pět epileptických záchvatů, má teplotu, odmítá chodit a už se bojím ji převážet do nemocnice sama. Můžete prosím přijet?“
Inkluze se zdaleka netýká jen žáků se zdravotními hendikepy a žáků sociálně znevýhodněných, jak je často prezentováno ve veřejném prostoru. Inkluze se týká všech! Jejím cílem je zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech dětí a podpořit vzdělávací potenciál a úspěšnost každého žáka. 
„Běžné školy s inkluzivní orientací jsou nejefektivnějším nástrojem v boji proti diskriminaci, ve vytváření otevřených společenství, v budování inkluzivní společnosti a v dosahování vzdělání pro všechny. Poskytují většině dětí vzdělávání na spravedlivém základě a přispívají tak ke zlepšení efektivity i větší ekonomičnosti vzdělávacího systému.“
Svoboda! Pro každého to může být něco jiného, ale pro naši 9 letou slečnu je svoboda její nový elektrický vozík eThrone 12 firmy