Příměstský tábor FTVS pro děti s individuálními potřebami

Na podzim jsme zveřejnili rodičovský pohled na příměstský tábor FTVS pro děti se speciálními potřebami. Tentokrát se na stejný tábor podíváme pohledem jedné z hlavních organizátorek tábora. Vedoucí Katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství UK FTVS Kláru Daďovou jsme poprosili o zodpovězení několika otázek.

Kde se vzal nápad zorganizovat tábor pro děti se speciálními potřebami a kdy to prvně bylo?

Příměstské sportovní tábory na FTVS běží už dlouho, myslím že letos byl osmý ročník. Každé letní prázdniny se tak fakultní sportoviště zaplní na 5-6 týdnů dětmi, které se učí různé sporty. Sama jsem na fakultní tábor posílala vlastní děti a zároveň si říkala, že by bylo skvělé udělat jeden turnus pro děti se speciálními potřebami. Vzhledem k tomu, že náš studijní program APTV je na sportovní aktivity jedinců se specifickými potřebami přímo zaměřen a máme s kolegyněmi z katedry s dětskými tábory zkušenost, tak jsem přemýšlela, jak to zrealizovat. Když se k tomu ještě nabídla jedna studentka, že by chtěla na toto téma psát bakalářskou práci, začalo být jasné, že do toho půjdeme… V roce 2017 jsme udělali takovou pilotní verzi s 5 dětmi a od roku 2018 jedeme naplno.

V čem se liší organizace akce pro děti se speciálními potřebami od organizace akce pro „zdravé“ děti?

Ten rozdíl je hlavně v počtu organizátorů a asistentů. Zatímco pro běžnou táborovou skupinu je potřeba jeden vedoucí, tak u nás jsou vedoucí dva, zdravotník, a k tomu několik asistentů. Z toho vyplývá, že realizace takového tábora je celkem drahá záležitost. Dále to jsou speciální pomůcky (upravená kola, míče, …) a také větší hlídání dětí ze zdravotního hlediska – musíme znát všechny kontraindikace, kde má které dítě svá rizika a limity atd.

Odkud berete vedoucí a asistenty, kteří děti táborem provází. Kolik jich je potřeba? Vrací se vám?

Vedoucí se rekrutují z členů naší katedry a našich absolventů, případně zkušenějších studentů. Asistenty nejčastěji poptáváme mezi našimi studenty, protože je to pro ně skvělá praxe. Máme jako asistenty ale i studenty, kteří studují něco úplně jiného, a jsou s námi prostě proto, že jim účast na našem táboře dává smysl…😊 Část týmu je neměnná, hodně lidí se vrací, každý rok ale přijde i někdo nový. V tom množství lidí to ani jinak být nemůže.

Podle předem odevzdaných dotazníků tušíte skladbu dětí, přesto, jak se vám daří v průběhu tábora sladit různé potřeby dětí s různými typy postižení? 

I když toho víme o dětech předem dost (a to je opravdu potřeba), vždycky musíme pružně reagovat na aktuální stav. Je moc prima, že se nám hodně dětí vrací, a tudíž je známe, ale i tak se mohou během roku třeba zhoršit ve své mobilitě, nebo mohou v mezičase podstoupit nějakou operaci nebo rehabilitační léčbu, která je hodně posune. Proto je potřeba být flexibilní a každou aktivitu v případě potřeby přizpůsobit danému dítěti – a k tomu je potřeba ta asistence. Jinak si myslím, že sladit na 100 % potřeby všech dětí v takové skupině nejde, ale moc se snažíme, aby to bylo co nejblíž optimu. 

Jak velký podíl účastníků tvoří sourozenci či kamarádi dětí s speciálními potřebami. Je tato možnost nabízena od počátku pořádání táborů nebo co vám ji vnuklo?

Sourozenců nebo kamarádů je obvykle menšina, i tak tvoří důležitou složku táborového týmu. Letos jich bylo 5 z celkového počtu 24 účastníků. Máme to tak od začátku, že podporujeme účast sourozenců, samozřejmě s ohledem na celkový počet dětí (kapacita je omezená). Je totiž logické, že rodiče rádi umístí své děti na jedno místo, protože to znamená jednodušší logistiku. Zároveň je to ale pro sourozence dobrá škola – poznají, že existují i jiné děti se zdravotním postižením, získají zase trochu jiný náhled a v neposlední řadě mohou působit jako pomocníci (třeba pohlídat bráchu, zda si vzal s sebou domů výrobek nebo zda snědl svačinu 😊)

Odnášíte si vy, pořadatelé, z táborů nějaký poznatek (poselství), který vás při jejich chystání primárně nenapadl?

To je těžká otázka. Asi další zkušenost. Ale hlavně máme vždycky radost, když se tábor povede.

Máte nějaké přání (sen), kam byste chtěli tuto akci ještě posunout? Co byste pro to potřebovali?

Všechno je hodně o financích. V letech 2018-2020 jsme byli podpoření projektem Pohyb pro inkluzi, letos nám pomohla Praha 6 a VSK Praha. Takže spíš doufáme, že seženeme nějaké finanční zdroje, aby se všechny náklady pokryly. Nechceme totiž navyšovat cenu tábora.

V článku na webu Univerzity Karlovy zmiňujete, že jste sepsali metodiku pro příměstské sportovní tábory pro děti se speciálními potřebami. Je možné ji poskytnout zájemcům, kteří by podobnou akci chtěli také pořádat?

Metodiku jsme sepsali v rámci výše zmíněného projektu Pohyb pro inkluzi. Chtěli bychom ji na základě dalších zkušeností ještě upravit a pak vydat knižně. Rádi jí ale prozatím na vyžádání poskytneme v té původní formě každému, kdo by chtěl takové aktivity organizovat. 

Děkuji za rozhovor.

Sdílet