S manželem máme rádi aktivní dovolené a chtěli jsme si je užívat i se synem Ondrou (kvadruparetická forma DMO ve stadiu lezení, se samostatným držením hlavy a sedu s oporou). Nechtěli jsme jej vyjímat z našich společných aktivit, ale naopak užívat si tyto aktivity společně jako rodina.
Vždy jsme promýšleli, jakou formou Ondru do našich aktivit zapojit, aby jej to také bavilo, a zároveň nějak netrpěl. Většinou, když jsme na něco podnětného někde narazili (na internetu, v TV, či u známých), chtěli jsme si to vyzkoušet na „vlastní kůži“. Některé aktivity nebyly zcela bezbariérové (zvláště pro handicapované), ale vzhledem k věku (a možná i podprůměrně malému vzrůstu a váze našeho syna) je bylo a stále je možné s Ondrou celkem bez problémů realizovat.
Monoski a biski
Speciálně pro handicapované se nabízí v podstatě jen lyžování na biski či monoski, které téměř není limitované věkem či velikostí. My jsme dětské monoski poprvé zkoušeli, když bylo Ondrovi 4 a půl roku.
Pozn.: Biski (skořepina připevněná ke 2 lyžím) jsou určené pro více handicapované lyžaře, kdežto monoski (skořepina s 1 lyží) je více aktivní a je určena především pro paraparetiky či méně handicapované lyžaře. Obě varianty mívají madlo pro doprovod, který monoski/biski řídí. Na monoski se mohou paralyžaři učit lyžovat i samostatně s použitím speciálních stabilizačních hůlek.
Naše primární představa byla, že budeme po instruktáži hned společně ve třech lyžovat. Ale vzhledem k tomu, že šlo o Ondrovu první zkušenost „na lyžích“ – a řízení biski není zas tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát – bylo nám na místě doporučeno, aby byly biski řízené jejich instruktorem, který má k tomu absolvovaný speciální kurz. Jak jsme posléze zjistili, i z hlediska bezpečnosti ostatních lyžařů to bylo velmi dobré doporučení.
Další zimu jsme se přihlásili na víkendový kurz řízení biski/monoski v Janských Lázních (www.monoski.info). Zde jsme se učili řízení biski/monoski ve skiareálu Svatý Petr (Špindlerův mlýn). Sjezdovka byla podle nás na tento nácvik trochu náročnější, ale v těžších úsecích svahu jsme mohli předat monoski s Ondrou opět skvělým instruktorům. Celkově to bylo perfektně organizované a zabezpečené, a to s ubytováním (bezbariérovým v Janských Lázních), společným přesunem do lyžařského střediska (minibusem až přímo k lanovce), technickým i personálním vybavením, i s nástupem na lanovku. Zde jsme byli pak opakovaně, a tak jsme techniku lyžování s biski/monoski vypilovali a jsme schopni s Ondrou takto lyžovat sami. Třeba ve skiareálu Lipno (https://www.lipno.info/), který tuto možnost nabízí.
Běžky
Na běžky vyrážíme také společně – využíváme klasické dřevěné sáně se zádovou opěrkou, které „zapřahujeme“ podle vlastního nápadu pomocí „ferratového“ lana s karabinami za jednoho z nás. Techniku je nutno před vyjetím na větší okruh trochu natrénovat. Zejména ve sjezdu z kopce dolů je nutné mít sáně s dítětem více pod kontrolou, nejlépe zafixované mezi vlastními koleny. Samozřejmě lepší a bezpečnější je trasa s minimálním převýšením.
Pro větší a více handicapované děti je možná výhodnější použít zimní verzi od Benecyklu, která nabízí sportovní kočár Kozlík s vybavením i na sníh – tzv. saňo set (na kolečka se připojí 3 menší lyžičky), tažný set (tažné zařízení) nebo kombinace Ski set (saňo set a tažné zařízení). Jeho nevýhodou dle mne je však jeho velikost, menší dostupnost a menší zapojení dítěte do okolního dění.
Dají se pořídit i sáně na lyžích speciálně pro handicapované děti (zde). Tyto jsou spíše pro děti se středním či lehčím handicapem. A pokud je dítě schopné používat horní končetiny, může si dítě na těchto saních vyzkoušet i vlastní běžkaření.
Sáňkování a bobování
Na sáňkařskou dráhu jezdíme do skiareálu Arber (Velký Javor, nedaleko bavorské Železné Rudy) – mají zde úžasnou a dlouhou sáňkařskou dráhu, z konce dráhy k lanovce jezdí v pravidelných intervalech tzv. Rodelbus (kyvadlový bus jen pro sáňkaře) a na lanovce mají sáňkaři přednostní odbavení. My sáňkujeme na vlastních dřevěných sáňkách (když byl Ondra menší, tak s opěrkou, nebo se dá i bez opěrky, tak, že Ondra sedí jednomu z nás na klíně). Jednoduché sáně tam i půjčují, ale ty nejsou moc vhodné pro děti s handicapem. Může je ale využít druhý doprovod. Sáňkování bohužel není zcela bezbariérové – přímo k lanovce je nutné vystoupat 2 patra schodů, což u větších/těžších dětí už může být problém.
Na běžné bobování v okolí domu používáme dětské boby Arcore bambi bob, které jsou vybavené pevnou konstrukcí s vysokou zádovou opěrkou a slabším tříbodovým pásem (nebo lze dítě více zpevnit jakýmkoliv širokým pásem na suchý zip). Tyto boby se dají využít jen u menších a méně handicapovaných dětí
Další variantou mohou být pro děti do 3 let boby KHW Snow baby fun a pro větší děti sáně i se stupačkou pro doprovod KHW Snow comfort. Skvěle poslouží také klasické dřevěné sáně s ohrádkou, a to nejen na kopci ve městě, ale třeba i na sáňkařské dráze. V tomto případě je dobré promyslet způsob sedu na saních s dítětem, podle jeho velikosti a handicapu. Buď je dítě v ohrádce a dospělý sedí před dítětem a jistí nohy dítěte, aby se nedostaly do kontaktu se svahem, anebo sáně bez ohrádky a s dítětem na klíně.
Doporučovala bych cokoliv vždy nejprve promyslet a zvláště v klidu a beze spěchu vyzkoušet, zda to či ono bude vám i vašemu dítěti vyhovovat a hlavně zda to bude pro obě strany i bezpečné.
Při zimních sportech se také hodně řeší tepelná pohoda dítěte. Je jasné, že když dítě při těchto aktivitách sedí a moc se nehýbe, rychle promrzá. Tipy, jak se vybavit na tyto situace, najdete v článcích (zde).
– ih –
Poznámka redakce: Autorka článku je fyzioterapeut. Pokud máte nějaký dotaz k uvedeným aktivitám, pište na fyzioporadna(zavináč)pece-bez-prekazek.cz.
Poslední aktualizace článku proběhla 19. února 2024.
