S manželem máme rádi aktivní dovolené a chtěli jsme si je užívat i se synem Ondrou (nyní osmiletý kluk, s dg. DMO kvadrup. forma ve stadiu lezení, se samostatným držením hlavy a sedu s oporou). Nechtěli jsme jej vyjímat z našich společných aktivit, ale naopak užívat si tyto aktivity společně jako rodina.
Vždy jsme promýšleli, jakou formou Ondru do našich aktivit zapojit, aby jej to také bavilo, a zároveň nějak netrpěl. Většinou když jsme na něco podnětného někde narazili (na internetu, v TV, či u známých), chtěli jsme si to vyzkoušet na „vlastní kůži“.
Některé aktivity nebyly zcela bezbariérové (zvláště pro handicapované), ale vzhledem k věku (a možná i podprůměrně malému vzrůstu a váze našeho syna) je bylo a stále je možné s Ondrou celkem bez problémů realizovat.
Vzhledem k aktuálnímu ročnímu období bychom se chtěli podělit o naše tipy k zimním radovánkám.
Speciálně pro handicapované je v podstatě jen lyžování na biski či monoski, které téměř není limitované věkem či velikostí. My jsme dětské biski lyže nejprve zkoušeli v Horním Podluží (skiareál TimSki), když bylo Ondrovi 4 a půl roku. Tento skiareál je pro tyto aktivity výborně technicky i personálně vybaven, pouze vzhledem k poloze mívá (i přes umělé zasněžování) problémy se sněhem a je spíše pro nenáročné lyžaře.
Naše primární představa byla, že budeme po instruktáži hned společně ve třech lyžovat. Nicméně vzhledem k tomu, že šlo o Ondrovu první zkušenost „na lyžích“ – a řízení biski není zas tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát – bylo nám na místě doporučeno, aby byly biski řízené jejich instruktorem, který má k tomu absolvovaný speciální kurz. A jak jsme posléze zjistili, i z hlediska bezpečnosti ostatních lyžařů to bylo velmi dobré doporučení.
Proto jsme se další zimu přihlásili na víkendový kurz řízení biski/monoski v Janských Lázních (www.monoski.info). Zde jsme se učili řízení biski/monoski ve skiareálu Svatý Petr (Špindlerův mlýn). Sjezdovka byla podle nás na tento nácvik trochu náročnější, ale bylo možné v těžších úsecích svahu předat biski s Ondrou opět skvělým instruktorům. Celkově to bylo perfektně organizované a zabezpečené, a to s ubytováním (bezbariérovým v Janských Lázních), společným přesunem do lyžařského střediska (minibusem až přímo k lanovce), technickým i personálním vybavením, i s nástupem na lanovku. Zde jsme byli již 3x, a tak jsme techniku lyžování s biski/monoski vypilovali a jsme schopni s Ondrou takto lyžovat sami:-). Letos bychom rádi vyzkoušeli bezbariérové lyžování na Lipně (Lipno bez bariér).
Pozn.: Biski (skořepina připevněná ke 2 ližinám, vybavená madlem pro doprovod) jsou určeny pro více handicapované lyžaře, kdežto monoski (skořepina s 1 ližinou, většinou také vybaveny madlem pro doprovod) jsou určeny především pro paraparetiky či méně handicapované lyžaře, kteří se naučí lyžovat sami (při monoski pak aktivní handicapovaný lyžař většinou používá ještě speciální hůlky, které mají také krátké ližiny). Monoski jsou více aktivní a můžou mít i madlo pro doprovod, takže je lze používat podobně jako biski.
Na běžky vyrážíme také společně – využíváme klasické dřevěné sáně se zádovou opěrkou,které „zapřahujeme“ podle vlastního nápadu pomocí „ferratového“ lana s karabinami za jednoho z nás. Techniku je nutno před vyjetím na větší okruh trochu natrénovat (zejména ve sjezdu z kopce dolů je nutné mít sáně s dítětem více pod kontrolou, nejlépe zafixované mezi vlastními koleny) a samozřejmě lepší a bezpečnější je trasa s minimálním převýšením. Pro větší a více handicapované děti je možná výhodnější použít zimní verzi benecyklu (kozlíku), ale to nemáme vyzkoušeno. Jeho nevýhodou dle mne je však jeho rozměrnost, menší dostupnost a pro děti menší zapojení do dění.
Na sáňkařskou dráhu jezdíme do skiareálu Arber (Velký Javor, nedaleko bavorské Železné Rudy) – mají zde úžasnou a dlouhou sáňkařskou dráhu, z konce dráhy k lanovce jezdí v pravidelných intervalech tzv. Rodelbus (kyvadlový bus jen pro sáňkaře) a na lanovce mají sáňkaři přednostní odbavení. My sáňkujeme na našich dřevěných sáňkách (když byl Ondra menší, i s opěrkou, nyní již pár let sáňkujeme bez opěrky – na jedny sáně se stále vlezeme všichni tři :-), a Ondra většinou sedí jednomu z nás na klíně. 🙂 Jinak jednoduché sáně tam i půjčují, ale ty nejsou moc vhodné pro děti s handicapem, ale příp. pro druhý doprovod. Tato aktivita však není zcela bezbariérová – přímo k lanovce je nutné vystoupat 2 patra schodů, což u větších/těžších dětí už může být problém…:-(.
Na běžné bobování v okolí domu používáme dětské boby Arcore bambi bob, které jsou vybavené pevnou konstrukcí s vysokou zádovou opěrkou a slabším tříbodovým pásem (příp. lze dítě více zpevnit jakýmkoliv širokým pásem na suchý zip). Ondra se do nich vejde ještě letos, sice už jen tak tak…:-).
Doporučovala bych cokoliv vždy nejprve promyslet a zvláště v klidu a beze spěchu vyzkoušet, zda to či ono bude vám i vašemu dítěti vyhovovat a hlavně zda to bude pro obě strany i bezpečné.
– ih –
Poznámka redakce: Máte na autorku článku dotaz ohledně výše uvedených zimních sportů? Napište na pece.bez.prekazek@gmail.com a my váš dotaz autorce předáme.
