Účastnice projektu Vykročení k osamostatňování se sešly 25. 10. 2024, aby si s koučkou, mentorkou a poradkyní Věrou Nováčkovou povídaly o procesu osamostatňování u dětí se zdravotním znevýhodněním.
Velkou část setkání tentokrát tvořilo sdílení. Povídání se točilo kolem osamostatňování a bylo cenné slyšet, jak rozmanité zkušenosti mají jednotlivé účastnice. Zatímco by některé daly majlant, aby jejich dítě samo něco udělalo (uklidilo, odneslo…), pro jiné je to pomalu noční můra, protože uklízí všude, všechno a všem. Mluvilo se také o tom, že je důležité začít s osamostatňováním co nejdřív. Přitom někdy to může být velmi složité. Zvlášť u dětí, které jsou zdravotně křehké nebo náročné na péči. A někdy na to nejsme připraveni ani my sami dospělí. Náhled na situaci získáváme až časem, zpětně. Ale kdyby se nepočítá…
Došlo i na černý humor, v němž bylo patrné, do jak zoufalých situací se pečující rodiče, primárně matky, dostávají. Z některých prohlášení až mrazilo. Zároveň se tím ukázalo, jak velkou důvěru mají účastnice ve skupinu, kde toto může zaznít. Otevřenost vede ke zjištění, že tyto myšlenky nemám sám, nebudu za ně odsouzen, ba naopak, někdo ještě rád přihodí vlastní zkušenost a pocity…
Chvílemi nám osamostatňování splývalo s osaměním – jak pečující matky řeší vše možné, jsou na to samy, straní se jich okolí či ony jeho, protože je nikdo běžný moc nechápe. A bohužel mnohdy ani nebližší okolí nerozumí (nebo nechce rozumět) tomu, co řeší, proč řeší, proč dítě tak hlídají.
Rozdíl mezi osaměním a osamostatňováním je však veliký. Pro jeho vykreslení paní Nováčková využila citaci Bohumily Baštecké:
Samostatnost neznamená být sám, znamená mít možnost vybrat si životní styl podle svého a být po svém začleněn.
Přejme si, abychom se této definici na cestě k osamostatňování nejen našich dětí se zdravotním znevýhodněním co nejvíce přiblížili. Děkujeme všem za další podnětné setkání!
Projekt „Vykročení k osamostatňování“ realizujeme díky podpoře nadačního fondu Abakus.
