V březnové kazuistice jsme vás seznámili s přínosem osobní asistence v rodině chlapce předškolního věku. Tentokrát vám přinášíme kazuistiku mladé ženy, která využívá jiného typu sociální služby – denního stacionáře. Děkujeme rodině za sdílení jejich příběhu.
Slečně je 19 let a žije s rodinou ve Středočeském kraji. S maminkou jsem se blíže seznámila ve chvíli, kdy jejich dcera prakticky ze dne na den skončila s docházkou do speciální základní školy a začali pro ni tudíž velmi intenzivně hledat nějakou návaznou službu. Ta měla slečně zajistit určitou kontinuitu v docházení někam mimo rodinu (důležitý předpoklad pro udržení si návyku být ve společenství jiných lidí než jen rodiny, získávat nové podněty…) a rodině měla odlevit od nepřetržité péče, kterou jejich dcera potřebuje.
Charakteristika mladé ženy
V důsledku dětské mozkové obrny (spastické kvadruparézy zasahující všechny 4 končetiny), centrální poruchy zraku způsobující potíže se zpracováním zrakových vjemů a mentálního postižení potřebuje mladá žena pomoc ve všech oblastech života. S hygienou, oblékáním, krmením, jakýmikoliv přesuny. Je třeba ji pravidelně polohovat a samozřejmě s ní rehabilitovat, aby si tělo udrželo aspoň nějakou funkčnost a pohyblivost. Pro představu, jde o manipulaci s 40 kg. Maminka jezdí s dcerou pravidelně 4x ročně na rehabilitační pobyty, doma denně protahují a 1-2x týdně k nim dochází fyzioterapeutka a cvičí aktivně ve dvou lidech.
Úskalí při shánění sociální služby
Rodina v rámci usilovného hledání služby pro dceru kontaktovala mnoho zařízení v blízkém i vzdálenějším okolí svého bydliště, sháněli i v Praze. Všude se jim dostalo odpovědi, že služby mají plné kapacity. Po pár týdnech se podařilo kontaktovat denní stacionář Dobromysl v Berouně a po prvotních setkáních bylo přislíbeno místo v horizontu několika měsíců. Vše trvalo asi půl roku, poté se místo uvolnilo a to nejdříve na pouhý jeden den v týdnu. I to však byla pro rodinu velká výhra. Po 8 měsících vyšla možnost chodit do stacionáře na 2 dny, což trvá do současnosti. Ač služba nabízí svoz, rodiče dceru do stacionáře dovážejí, protože potřebuje speciální autosedačku.
Přínosy služby pro celou rodinu
Slečna má ve stacionáři vždy svého asistenta (osoby se u ní střídají, což umožňuje oboustrannou flexibilitu). Jsou respektovány její individuální potřeby a zájmy. Ráda chodí na vycházky či relaxuje na vodní posteli. Baví ji poslouchat písničky a pozorovat své spoluklienty, 1x týdně má masáž.
Rodině služba přináší, jak již bylo výše zmíněno, možnost odlehčení při každodenní péči. Těší je také vědomí, že je o jejich dceru dobře postaráno a že je ve službě spokojena. Uvědomují si, že jejich dceři služba přináší kontakt s venkovním světem, změnu prostředí, v němž se pohybuje, nové vjemy a podněty. Vše pro ni je i trochu výstupem z komfortní zóny. Celkově vzato se rodiče domnívají, že jejich dceři přináší pobyt ve službě v rámci možností vesměs radost.
Vyzdvihují celkový přístup zařízení. Prvně proběhne návštěva v domácím prostředí, poté návštěva rodiny ve stacionáři. Rodiče si cení empatického přístupu, možnosti pravidelných setkávání s vedením stacionáře a s hlavním dceřiným asistentem. Každý klient má svůj individuální plán “ušitý” na míru jeho potřebám. Plán se pravidelně vyhodnocuje a případně upravuje.
Rodina si přeje, aby jejich dcera mohla využívat služeb stacionáře častěji. Po zbývající dny je dcera doma s matkou, která tedy nechodí do práce. S péčí v domácím prostředí jim vypomáhá již dlouhodobě kamarádka, díky níž mohou rodiče občas i někam odjet přes noc. Třeba podpořit své druhé dítě v jeho aktivitách.
Autor: Mgr. Klára Fůsková, Péče bez překážek, z. s.
Text kazuistiky si můžete stáhnout ve formátu PDF.
Tato kazuistika vznikla v dubnu 2024 za podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky v rámci projektu “Za dostupné a kvalitní sociální služby pro lidi s postižením v Praze”.
