Když se ukázalo, že náš syn nejspíš nebude úplně zdravý, začala se mi hlavou honit spousta otázek a velká část z nich se týkala jídla a krmení. Jak bude jíst? Co bude jíst? Dají mu sondu? Jak to bude s pitím? Na žádnou z těch otázek jsem neznala odpověď a ani lékaři nebyli schopní říct, na co se mám připravit.
Prvním mezníkem v jídle bylo zavádění příkrmů v šesti měsících věku. Měla jsem obavy, jak Martin (do té doby plně kojený) zvládne jíst ze lžičky, ale v tomhle ohledu žádné komplikace nenastaly. Sice z nových chutí nebyl úplně nadšený, ale jídlo ze lžičky polykal bez problémů a pokud bylo umixované do hladka, nijak se nedávil.
Další vývoj stravování už tak pohodový nebyl. Martin jedl málo, jeho porce byly jak pro vrabce a představa, že by naráz snědl celou malou skleničku přesnídávky, se rovnala sci-fi. Krmení bylo nekonečné a často se stalo, že Martin po poslední lžičce jídla vyzvrátil všechno, co předtím snědl. A pokud před jídlem, po jídle nebo během jídla pil, bylo zvracení skoro jisté. To se záhy projevilo i na zpomaleném váhovém přírůstku. Začala jsem být nervózní, což průběhu krmení samozřejmě nepomohlo. A když pak lékařka přišla s možností zavedení PEGu, moje nervozita ještě vzrostla. Celé dny jsem řešila jen jídlo, pití a cvičení Vojtovou metodou. Tak moc jsem se zavedení PEGu bála, že jsem se snažila do Martina dostat jídlo za každou cenu. Dneska si klepu na čelo, ale tehdy jsem byla opravdu tak zoufalá, že jsem se snažila Martina cpát jídlem i při horečce, jen aby náhodou nezhubnul pár gramů. Jak to dopadlo, si asi snadno domyslíte.
Nakonec mě trochu uklidnila až nutriční terapeutka, k níž nás paní doktorka poslala. Týden jsem poctivě vážila a zapisovala všechno, co Martin snědl a vypil, každý lok a každé sousto, které se do něj podařilo dostat. Po vyhodnocení vyšlo najevo, že Martin jí adekvátně svému věku a potřebuje jen trochu navýšit přísun sacharidů a tuků, jinak dostává všechny potřebné živiny. Závěrečné doporučení nutriční terapeutky nakonec znělo trochu vtipně: „tak mu víc omastěte brambory a přislaďte čaj“. Nastalo „období másla, cukru a šlehačky“ – podle druhu jídla jsem do všeho přidávala máslo nebo cukr (případně oboje) a pro ředění jídla při mixování jsem místo vody používala smetanu. Nemůžu říct, že by zvýšený přísun kalorií nějak výrazně ovlivnil Martinovu hmotnost. Nás ale uklidnilo vědomí, že i tak malé množství jídla Martinovi stačí a že nijak nestrádá.
Těžko říct, jestli to bylo věkem nebo tím, že jsme se ohledně jídla trochu uklidnili, ale mezi třetím a čtvrtým rokem Martin začal postupně lépe a lépe jíst. Najednou byl schopný sníst celou velkou přesnídávku nebo celý jogurt. Do té doby věc nevídaná. Kolem pátého roku jsme si uvědomili, že Martin přestal po jídle blinkat. Současně začal v jídle tolerovat drobné kousky, takže jsme mohli postupně přejít na mačkané jídlo.
Dnes je Martinovi sedm let. Jídlo mu stále musíme mačkat, zvládá ale polykat čím dál větší kousky jídla. Umí dát najevo, když mu něco chutná, ale i když mu něco nechutná. Postupem doby jsem přestala jídlo a krmení „hrotit“, protože i když Martin v nějakém období jí výrazně méně, na jeho váhu to nemá skoro žádný vliv.
Kdybych měla shrnout, co se nám osvědčilo, bylo by to následující:
1) Klid a trpělivost během jídla – snadno se řekne, hůř dělá. Jídlo ve spěchu a ve stresu neprospívá nikomu, natož dítěti, které má s jídlem problém. Byly doby, kdy jsem měla při krmení Martina žaludek sevřený strachem a nervozitou a nepochybuji o tom, že to vnímal i on. Pokud to šlo, nechávala jsem raději krmit babičky nebo manžela, kteří tak nervózní nebyli.
2) Čas – někdy se problémy s jídlem zlepší samy i bez vašeho přičinění jen tím, jak dítě roste.
3) Návštěva nutriční terapeutky – úvodní nezbytné zapisování jídelníčku bych už opakovat nemusela, ale ujištění, že Marťas navzdory miniaturním porcím nijak nestrádá, za to rozhodně stálo.
4) Pití před jídlem – pokud Martin pil během jídla nebo po jídle, hodně blinkal. Když jsme na doporučení poradkyně z EDY začali pití dávat asi 20-30 minut před jídlem, blinkání se hodně zmírnilo.
5) Elektrický zubní kartáček – vibrace kartáčku stimulují ústa a jazyk, což příznivě ovlivňuje nejen řeč, ale i zpracování jídla v ústech.
-dk-
