Koncem května 2026 se kolegyně Magda a Jarmila spolu s dalšími zástupci českých organizací a pečujících vydaly na studijní cestu do Edinburghu a okolí. Pod heslem „Stay Angry“ (zůstaňte zdravě naštvaní) a skotské vládní strategie zaměstnanosti „No One Left Behind“ (nikdo nesmí zůstat pozadu) jsme hledali inspiraci v systému, který je v přístupu k lidem se znevýhodněním o desítky let napřed.
1. Hledání podpory místo umísťování dítěte do služby
V českém prostředí jsme zvyklí hledat pro dítě volné místo v konkrétním zařízení. Ve Skotsku je tento koncept přežitý. Lidé se zde „neumísťují“ (placed), ale hledá se pro ně adekvátní podpora, aby mohli dělat to, co chtějí a potřebují. Podpora se nestaví podle možností a kapacit sociálních služeb, ale kolem konkrétního člověka. Služby díky tomu nemusí vést pořadníky – ty jsou totiž spravovány na úrovni obce (Local Authority), která má za člověka odpovědnost. Při plánování podpory dochází k široké mezioborové spolupráci, kdy se propojují specialisté z různých oblastí (sociální, školství, zdravotnictví), což ve výsledku vede k mnohem individuálnější podpoře jednotlivce.
2. Obec jako architekt podpory a case managementu
Zatímco u nás jsou sociální pracovníci na obcích často vnímáni jako úředníci s omezenými znalostmi a kompetencemi, ve Skotsku jsou sociální pracovníci na obcích tzv. Local Authority klíčovými prvky systému. Každý člověk má svého sociálního pracovníka, u kterého se sbíhají všechny potřeby. Obec drží rozpočet a plánuje kapacity s neuvěřitelným předstihem – vědí například přesně, kolik dětí ukončí školu v roce 2030, a už nyní na tyto potřeby alokují finance.
3. Diagnóza je až na druhém místě
Dalším velkým aha momentem byla změna terminologie. Ve Skotsku se nemluví o lidech s postižením, ale o lidech s dodatečnou potřebou podpory (ASN – Additional Support Needs). Tento pojem je vymezen velmi široce a zahrnuje až polovinu žáků ve školním systému. Když se odborníci ptají na vaše dítě, nezačínají diagnózou, ale dotazem na to, co má vaše dítě rádo a v čem vyniká. Tento respektující přístup určuje tón veškeré další spolupráce.
5. Komunita, která skutečně drží spolu
Skotsko nám ukázalo, že podpora nemusí být jen profesionální. Existují zde silné sousedské sítě a peer-to-peer podpora, které pomáhají lidem zůstat co nejdéle v domácím prostředí, což je levnější i lidštější než ústavní péče. Fascinujícím příkladem je zapojení komunitních zdrojů – od fotbalových klubů po dobrovolnické skupiny na Facebooku, které dokáží operativně vyřešit potřeby konkrétního člověka tam, kde formální systém naráží na své limity.
Co si vezmeme domů?
Skotsko samozřejmě není bezchybné a i tam lidé s nejtěžším postižením občas propadávají sítem. Přesto nám tato cesta otevřela oči v tom, že systémová změna začíná u změny myšlení. Pokud začneme na lidi se znevýhodněním pohlížet skrze jejich přání a potenciál, nikoliv skrze diagnózy a tabulky, můžeme i v Česku začít stavět služby, které budou skutečně sloužit lidem.
