Co může ergoterapie nabídnout dětem se zdravotním znevýhodněním a jejich rodinám – 2. část

V úvodním článku o ergoterapii jste se mohli seznámit s tím, co je ergoterapie a na co se ergoterapeut zaměřuje během prvního setkání s dítětem a jeho rodiči (toto setkání může být označováno také jako vstupní vyšetření). Po vstupním vyšetření by mělo následovat již zmiňované vytvoření plánu terapie (krátkodobé a dlouhodobé) a stanovení cílů. Pokud možno s ohledem na priority rodičů. 

Dále ergoterapie probíhá dle dohody v rámci pravidelných setkání, ve kterých se případně terapie přizpůsobuje aktuálnímu stavu dítěte nebo prioritním potřebám. Velmi důležitou oblastí je součinnost s dalšími odborníky, kteří mají dítě v péči – což může zajistit komplexní přístup k potřebám dítěte a jeho rodiny. Situace mohou být různé z hlediska prostředí, ve kterém ergoterapeut působí, ve zdravotnictví či sociálních službách (např. v rámci nemocnice, v soukromé praxi, v rámci domácích návštěv…).

V rámci dosažení cílů, které byly stanoveny, je vhodné znovu s rodinou probrat aktuální potřeby a případně navrhnout následnou péči a její průběh.

Přehledově zde uvádím souhrn oblastí, ve kterých může ergoterapeut u dětí pomoci. Vždy ale záleží na tom, jaké má ergoterapeut další možnosti nabídky terapií vzhledem k absolvovaným kurzům nebo výběrem práce s určitou skupinou dětí se zdravotním znevýhodněním (př. děti s Downovým syndromem, děti s poruchami senzorické integrace apod.) Nabídka tedy může být u konkrétních ergoterapeutů širší i užší.

  • hrubá motorika (mobilita, lokomoce, přetáčení, lezení, sed, stoj, chůze…)
  • jemná motorika (jednotlivé druhy úchopů, koordinace oko-ruka, spolupráce obou HKK…)
  • grafomotorika (uvolnění HKK, správné držení tužky…)
  • jednotlivé oblasti ADL (personální (bazální) i instrumentální)
  • rozvoj kognitivních funkcí (pozornost, paměť, orientace, expresivní funkce – řeč ve spolupráci s logopedem…)
  • rozvoj tělesného schématu (vnímání sebe sama, možnost navázat nácvikem ADL, podpora senzorické integrace…)
  • senzorická stimulace a integrace (propriocepce – poloho-, pohybocit, stereognosie. Vibrace, vestibulární aparát, zrak, sluch, hmat, čich, chuť, somatognosie…)
  • orofaciální stimulace (ovlivnění pohybů rtů a jazyka, žvýkání, polykání = podpora příjmu potravy, ovlivnění slinotoku…)
  • bazální stimulace (podpora vlastní identity, komunikace se svým okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase…)
  • výběr kompenzačních pomůcek (od nástavce na tužku po vozík)
  • domácí návštěvy – individuální úpravy, bezbariérovost
  • poradenství rodičům (informační materiály pro rodiče, instruktáže, doporučování kompenzačních pomůcek, hraček, činností, možnost domácí návštěvy (př. adaptace prostředí pro lepší soběstačnost dítěte), odkazy na organizace, knihy, internetové stránky…)

Další ergoterapeuti pak navazují z hlediska asistence a výběru povolání – podporovaným zaměstnáváním, předpracovní rehabilitací nebo (v oblasti bydlení) podporovaným bydlením atd.

V navazujících textech se budeme podrobněji zabývat nabídkou ergoterapeuta v rámci soběstačnosti a hry. Obě tyto oblasti jsou také podrobně probírány v seminářích akreditovaných MPS, které jsou určeny jak profesionálům, tak rodičům dětí se zdravotním znevýhodněním. (Podrobnější informace na http://www.hnizdo.info/lektor.htm)

Mgr. Veronika Vítová

Sdílet