Ještě jednou se vracíme ke studijní cestě do Skotska (psali jsme o ní zde). Tentokrát se chceme podrobněji zaměřit na způsob, jak je tam organizována a koordinována podpora pro lidi s postižením. Nemáme ambice přenášet skotský systém do Čech, ale zavedení níže uvedených principů bychom se nebránili.
Dlouhodobé provázení rodin
V Čechách člověka s postižením v průběhu života postupně provází různé instituce. Nejprve to bývá raná péče, která ale poskytuje podporu maximálně do sedmi let věku dítěte. V průběhu školní docházky podporu částečně přebírají speciálně pedagogické centrum (SPC) a škola. Po ukončení školní docházky přichází na řadu denní stacionář nebo jiná sociální služba.
Ve Skotsku dlouhodobé provázení rodin funguje. Na obcích ho zajišťují multidisciplinární týmy, které se s člověkem s postižením a jeho rodinou setkávají v pravidelných intervalech. Každý člověk má svého klíčového sociálního pracovníka, na kterého se může v případě potřeby obrátit. Ve věku 16-18 let dítě postupně přechází do péče týmu pro dospělé, který ale získává kompletní dokumentaci, takže je zajištěna kontinuita podpory.
Komplexnost podpory – jeden plán závazný pro všechny
Multidisciplinární týmy, které fungují ve Skotsku na obcích, zjišťují potřeby člověka s postižením i jeho rodiny, koordinují odborníky, propojují sociální, zdravotní a školskou oblast a hledají konkrétní způsoby, jak zajistit pomoc.
Výstupem z jednání týmu je jednotný plán podpory, který mimo jiné detailně popisuje historii péče a osobní cíle člověka. Plán je právně závazný a všichni mají povinnost ho respektovat. Ve výsledku tak všechny sociální služby i další instituce mají stejné informace a ví, k jakému cíli má podpora směřovat.
V Čechách si naopak každá instituce, se kterou člověk s postižením přijde do kontaktu, tvoří vlastní plán podpory. Ten ale řeší jen dílčí oblast – lékaři řeší zdraví, škola a speciálně pedagogické centra řeší vzdělávání, úřady řeší sociální dávky, atd. Nikdo nevnímá člověka s postižením a jeho potřeby komplexně a někdy se stává, že jsou požadavky jednotlivých subjektů vzájemně neslučitelné (např. provádět různé druhy terapií několikrát denně X pravidelně chodit do školy).
Obec jako koordinátor podpory
Ve Skotsku si může člověk s postižením vybrat, zda a v jakém rozsahu si chce péči koordinovat sám a v jakém rozsahu ji má zajistit obec. Může si zaplatit asistenty, vybrat poskytovatele služeb nebo klidně nechat kompletní zajištění péče na obci.
V Česku je zajištění péče vždy věcí rodiny nebo samotného člověka s postižením. V současné situaci, kdy je řada sociálních služeb nedostupných, to rodiny staví do složité situace.
Závěrem
Ani ve Skotsku není vše ideální. Dostupnost služeb není stejná ve všech regionech. Liší se i kvalita místních samospráv. A stejně jako v Čechách, i tam se potýkají s nedostatečným financováním a s nedostatkem pracovníků v sociálních službách. Přesto si myslíme, že skotský systém může být pro ten náš velkou inspirací.
